To jsem si zase jednou půjčil hru a natěšeně pospíchám domů - s tím, že zase mám pár dní opět co hrát. Aliens vs Predator. Akční kousek, který ve všech herních časopisech dostal velmi vysoká hodnocení a já ho mám teď doma! To bude smažba, říkal jsem si. Nebyla. Při nahrávání jsem přemýšlel, jestli se hra alespoň trochu vyrovná famóznímu Half-Life, ale teď už vím, že se naprosto nechytá. Instalace tedy proběhla bez problémů a po chvilce už na mě civělo Main menu. Nejvíc mě asi lákala hra za vetřelce, tak jsem si vybral právě jeho a zajel ještě do options. Naučeně jsem přehodil rozlišení na 1024x768 s nejlepšími detaily a dal start game.

Následovalo kratičké intro (o jehož plynulosti by se dalo dlouze spekulovat), krátký loading, stručný briefing, stisk mezerníku a už se jelo. Tedy vlastně ještě ne. Všude kolem spousta zákoutí a díky hutné tmě, nebylo nikam pořádně vidět. Takže opět skok do options a najít "gama" Než jsem jí vytáhl po nechutně drobných kousíčkách na nejvyšší stupeň, musel jsem stisknout klávesu asi tak 100x, ale alespoň už bylo trochu koukatelno. Proběhl jsem prima tunelem, dole trocha motání a zjištění že ovládací klávesy jsou rozmístěny naprosto debilně (pokud nehrajete na joypadu). Opět skok do options a předělání ovládání ve stylu Half-Life. Teď snad už můžu být spokojen. Ale Ne, to snad ne. Asi po deseti minutách zběsilého lezení po stěnách - hlavní to výsadou tohoto charakteru, začínám mít pocity, jako po půlhodině na pouťovém řetězáku a to nepočítám slušnou dezorientovanost. Další detail, který mě odradil od vetřelce je ten, že když nechtíc pustím tlačítko, které zajišťuje "přisáknutí" ke zdem, tak spadnu samozřejmě dolů, což jednak naštve, a navíc to přispívá k oné dezorientovanosti. To je poslední kapka, vetřelce tedy rozhodně nehraju. Fuj! Blee!

Vracím se zpět a volím mariňáka. Objevím se v potemělé místnosti a prohlížím si fešnou zbraň. Schválně skusím střelit do zářivky a jéje, ono to funguje? Výborně, zářivka se rozprskla, tak to má být. Bujaře rozstřílim ještě vše, co jde a zjišťuji, že jsem se tak ocitl ve tmě. Projdu pár temných chodeb, temných průchodů, dalších temných chodeb a to vše za patřičné tmy. Sakra proč, je tu všude taková tma? Takhle mi skočí ňejaká bestie za krk a já jí neuvidím dokud mě neďobne do hlavy. To mě tedy neláká. Ten mariňák je prostě neschopnej.

Do třetice skouším ještě predátora. Začíná se venku? Že by něco?? Omrknu patřičný arzenál super zbraní a vše co tenhle borec vlastně umí a začínám tušit, že ta hra ještě není docela ztracená. Znovu si předefinuji ovládání které má každá postava jinak a pouštím se do boje. Seběhnu po schodech a odstranim páreček mariňáků. Cha, cha, to máte za to, že jste tak slepí blbečci. Ten predátor je docela frajer, říkám si po chvíli, když už mám na svědomí slušnou sérii vojáků. A jak je vždycky pěkně zrasí, jednomu ustřelí nožku, druhému vyzmizíkuje bříško... To je vončo, to mě baví. Ve druhé misi pak vtrhnu do místnosti, kde je mariňáků poněkud víc (naštěstí mám dobrou zbraň a mód vidění, který automaticky zaměřuje lidi) a tak je začnu nahusto likvidovat. Ve chvíli, kdy zbývá už jen jeden se mi schová zbraň a najednou držím... nic! Tý jo došla energie. Mariňák zběsile pálí. Ještě tolik chuti a tak málo času, pomyslím si. No nic, rozbíhám se a kličkuji přes halu k vojákovi, ten přichází s novinkou - střelí po mě granát - parchant. Konečně dobíhám k němu (s minimem života) a natáhnu mu jí zoufale do ksichtu. Tady máš, ty hnido! Nějak mu to neublížilo a tak mu dám ješťe jednu. Von porát žije? Podržím druhé myšítko, predátor natáhne pravou ruku a udeří nebožáka smrtící silou. Pánova hlava se rozprskne a na zem se zhroutí bezvládné tělo. Konečně klid.

Teď by to chtělo uložit. Projedu všechna možná i nemožná menu ale ať hledám jak hledám, funkce "save" nikde. No to snad ne, vždyť je to originálka, copak tady se neukládá? Ne! Narychlo prohledám všechna Level CD, jestli tam něco nebude a ono tam opravdu bylo. A přesně to co jsem potřeboval. Utilitka k ukládání, sláva. Než se naděju ocitám se někde u konce třetí mise. A to má prý hra za predátora pouze šest misí. To znamená, že jsem skoro v polovině? Trošku delší by to neškodilo. Po třech hodinách strávených u AvP končím ale nemůžu se zbavit pocitu, že i přes všechny predátorovy klady, je hra poměrně nudná a díky častému bloudění i dost nezáživná. Vlastně, teď ani nevím jestli ji chci vůbec dohrát... škoda, čekal jsem víc.

PRVNÍ DOJEM: 6/10

+ predátorovy schopnosti
+ slušný engine a zvuk
+ umírání nepřátel
- vetřelcovo lezení po zdech
- mariňák je slabý a nic nevidí
- časem se to okouká


- Monty










Každý pořádný hráč zná hru Carmageddon a snad každý ho už někdy hrál. Kupodivu jsem to vydržel a koupil si ho až po zlevnění. To potom nastaly mnohanoční herní orgie a přejíždění nebohých chodců nebralo konce. Snad žádná jiná závodní hra ještě nebyla tak zábavná. Nedávno se mi do rukou dostalo pokračování s velmi originálním názvem Carmageddon 2.

Napovídalo se toho o této hře opravdu mnoho dobrého a tak jsem se patřičně těšil. Začal jsem hrát a sledoval každý detail. Nejprve jsem se snažil vidět ty pozitiva. Pěkná grafika, rozmanitost chodců pěkný fialový záblesk pokaždé, když seberete nějaký ten bonus apod.. Za chvilku se ale dostavily první pochybnosti. Ona ta hra je celá nějak pomalá, či co, auto se (mimochodem velmi pěkně vyvedené) rozjíždí jak uprděná tatrovka, na tachometru šílené rychlosti ale působí to, že by vás předběhl i Terry Fox. Navíc ten křáp vůbec nezatáčí. Vlastně zatáčí ale musíte otočit volant nadoraz a pokuď jste rozjeti - soudě podle tacháče - točit už půl kiláku před zatáčkou. Pokud je zatáčka ostřejší, musíte skoro zastavit, pomalu ji projet a znovu se rozjet - samozřejmě pomalu. Původně jsem myslel že to bude šunkou počítačem (P300 3Dfx Banshee) ale ani na mnohem silnějším PC (P490 Voodoo3) se nic nezměnilo. Takže to je asi mizerný engine.

Nakonec jsem rezignoval a snažil se na hře vyhledávat to dobré. Velmi mě nadchlo, když jsem spatřil před výlohou jednu extra tlustou paní. Tuhle bych třeba mohl i dohonit. Šlápnul jsem na to a opravdu jsem k ní doprděl ještě než stačila uskočit. "Tak a budeš pykat za ostatní ty vyžraný prase" ucedil jsem drsňácky, nabral jí nárazníkem a prosklil s ní výlohu. Hamptnul jsem na brzdu a ona se odkutálela deset metrů ke stěně. Kupodivu začala vstávat. To bylo znamení pro mě. Rozjel jsem to a přimáčkl jí na zeď. Couvnu a ona ještě žije a dává se do běhu? Snažím se jí dohnat (jde to stěžka) a naperu to do ní zezadu abych jí pak vláčel sto metrů před sebou a efektně ji rozmačkal o sloup. Dostal jsem extra bonus a z auta mi vesele odskočil blatník. Fajn, pro dnešek končím a vypínám hru. Sice zdaleka nesplnila má očekávání ale i tak si ji ještě určitě zahraju.

PRVNÍ DOJEM: 6/10

+ efektní přejíždění lidiček
+ možnost projíždění interiérů
- auto se pomalu rozjíždí
- nějak nám to nezatáčí

- Monty












Nejsem sice žádný velký fanda 3D akce, ale i přesto bych vás chtěl obeznámit s prvními pocity z této převážně internetové hry. Největší lákadlo, tedy střílení do nepřátel ovládaných živými bytostmi, jsem sice ještě neměl možnost vyzkoušet, ale alespoň jsem zapařil proti počítačovým hrdinům, tzv. botům.

Po zahájení hry jsem se dostal do jakéhosi menu, které je přehledně řešeno. V těchto místech jsem si vybral mapu, počet oponentů, obtížnost hry, tedy jak budou boti dobří, počet fragů nutný k ukončení hry a další a další serepetičky. Chvilka loadování a mohlo se pařit. Pistole, kterou jsem měl již od začátku, nevyzařovala přílišnou účinností a tak hurá hledat něco lepšího. A už je to tady. Dostal jsem se k minigunu a čirou náhodou se v mé blízkosti objevil oponent. Pryč s ním do horoucích pekel. Běžím dál a helemese sniperská puška a náboje, no to je žůžo. Hledám výhodnou pozici na klidné odstřelování protivníků. Uchýlím se nahoře. Čekám. Teď přišla moje chvíle. Pode mnou zběsile běhá botík. Použiju druhý mód. Zaměřim toho grázla a bum. Sakra vedle. Teď však již dole pobíhají tři nepřátele. To je jako stvořený pro rakeťák. Naláduju do hlavně šest střel a vypustím je. Trefa všichni tři jsou death. Bohužel ještě před tím mi jeden z nich poslal obdobný dáreček. Hm, jsem taky mrtev a musím začínat zvovu od píky. Skutekně? No jistě, ale teď jsem se došplhal k perfektním zbraním. Chodím chodbama a nikdo. "Jako by se po nich slehla zem", říkám si a pátrám dál. Najednou uvidím nic. No jo, ale to nic má minigun a hustí to do mě. "Aha ten hajzl má neviditelnost", prohodím nesměle na počítač. Ještě že jsem měl to brnění, to byla jediná moje záchrana. Zalezu za roh a čekám, zda-li se neviditelňáček pustí za mnou. Stalo se. Vyběhl s připraveným minigunem, ale dávka z raketometu mu bohatě stačila a poroučí se pod kytičky. Hra se chýlí ke konci. Mám ještě s jedním botem stejně zářezů na pažbě. Teď záleží na tom, kdo dřív najde obět a zneškodní ji. Pouštím se do pronásledování prchajícího nepřítele. Dorazili jsme do vetší místnosti se sloupy. Zde se odehraje poslední bitva. Kdo z koho. Laserová pistole vs. minigun. Nemohu pořádně zaměřit, protože ten sráč pobíhá ze strany na stranu a napřetržitě do mě pálí. Už mám jen pár živůtků. Schovávám se za sloup a přemýšlím o další strategii. Příliš dlouho, bot mě dostal. Prohrál jsem.

Toto je jen malá část z toho, co vám hra nabídne. Naleznete tu ještě boj o vlajku, týmové hry, kdy si k sobě přiberete ještě parťáka, jenž plní vaše oddaně rozkazy do posledního písmene, úkolové mise a další. Ve hře naleznete i bonusy jako nezbytné lékarničky, brnění, neviditelnost a další vychytávky, jenž vám mohou pomoci ke zdarnému ukončení mise. Když toto sečtu dohromady, vychází z toho jasný verdikt, na první pohled se UT jeví velmi zdařile. A mimochodemm, já si myslím, že je lepší i než Quake: Arena. Tedy alespoň pokud nemáte stálý přístup na síť.

PRVNÍ DOJEM: 9/10

+ dlouho vydrží
+ mnoho druhů map
+ zbraně
- mohlo být více map venku

- Laky









"Super", říkám si při pohledu na nové CD Re-volt a netrpělivě strkám CDéčko do mechaniky. Instalace probíhá bez problémů a já spouštím hru. "No, to je snad jasný", říkám si v duchu, když vybírám ten nejlepší a nejzábavnější typ hry a levým myšidlem ukazuji na šampionát. Rozjíždím soutěž o bronzový pohár, v němž závodím na nejjednoduších tratích.

Závod je odstartován. Z poslední pozice se prokousávám na třetí místo. Sbírám bonus a mám nyní tři naváděné rakety. Volken je pár metrů přede mnou. Vypustím všechny tři rakety a vidím, jak se ten nebožák bezúčelně pokouší vyhnout roji naváděných dárečků. "Zrychlení, to se může hodit", pousměju se v momentě, kdy sbírám další vylepšovák mého auta, tentokráte zrychlovač. Sprinter XL má sice dosti značný náskok, avšak bezchybná jízda a trumf v podobě zvýšení rychlosti zařizuje, že se brzy dostávám těsně za ono vedoucí modré auto. Vypouštím paprsek, který doposud vedoucího "muže" obrací na střechu. Tak to se povedlo, avšak do protnutí cílové pásky zbývá ještě daleko. Další dění již nepřináší žádné drama. Projíždím poslední desítky metrů, když tu auto dostane smyk na vylitém oleji a já dokončuji trať až na druhém místě. Protože jsem se umístil do třetího místa, mohu v poháru učinkovat i nadále. Opět osmá startovní pozice. Tentokrát se do popředí dostávám ztuha, ale blesky zpomalující ostatní soupeře mi na postupové třetí místo pomohou. Pokouším se získat další zbraň, ale onen žlutý blesk sbírá závodník přede mnou. Místo očekávaného bonusu se však soupeřovo auto mění v bombu. "Tak to má fakt blbíčko a já se snad dostanu o stupínek výš", vyřknu škodolibě při pohledu na uhořívající doutnák trčící z autíčka. Teď se ho ale nesmím hlavně dotknout, jinak by se stala bomba ze mne. Asi jsem to zakřikl, protože auto dostává smyk na kluzké podlaze. Jsem příliš blízko. Srážka je nevyhnutelná. Pokouším se o poslední záchraný manévr, který by znemožnil mou přeměnu v bombu, avšak neúspěšně. Mé auto černá a doutnák nezadržitelně uhořívá. "Dopr, a zrovna teď", syknu při výbuchu auta. Rázem se propadám na čtvrté místo. Ze zadních pozic však již ohrožován nejsem, za což může fakt, že nad dalšími soupeři mám obrovský náskok. Pomalu, ale jistě doháním závodníka se zeleným autem. Užuž se ho snažím předjet, když tu náhle se před mými zraky objeví černá skvrna signalizující přítomnost oleje zapříčiňujícího mé další zdržení. Jedu dál a sbírám tři vodní bomby. Chladnokrevně a bezchybně odstřeluji soupeře a dostávám se na bronzové místo. V úzké chodbě se proti mně valí koule (další z nepřátelských pastí). Naštěstí má bleskurychlá reakce zapříčiňuje vyhnutí se této nepříjemné věcičce. Závod se chýlí ke konci a já pořád okupuji 3. pozici, avšak v těsném závěsu za vedoucí dvojicí. Používám blesky a snažím se dostat co nejblíže k soupeřům, aby je světélkující zbraň zastavila. To se s trochou nezbytného štěstí a umu daří a bílé fáro, které jsem si vybral v menu před startem šampionátu, se nezadržitelně blíží k cíli. Vítězství.

A jelikož se i další dvě tratě povedli podle mých představ, vystupuje bílé auto s červeným křížem (Dr. Grudge) a jezdcem Lakym na stupních vítězů na nejvyšší pozici. Nyní již mohu projíždět neznámé tratě v boji o stříbrný pohár.

Re-volt nenabízí pouze jen šampionát, ale i single race, time trial a ještě kolo, kde je vaším úkolem pozbírat 20 hvězdiček různorodě roztroušených po mapě, ale nemylte se, žádnou procházku růžovým sadem určitě nečekejte. Při prvním hraní Re-volt uspěl na plné čáře, ale nebojte se i po několika desítkách hodin strávených u počítače měřením závodních zkušeností a taktiky, se tato hra drží v mém podvědomí.

PRVNÍ DOJEM: 8/10

+ 27 autíček
+ prostředí (museum, hračkářství,...)
+ bonusy
+ vyvážená hratelnost s realičností
- málo tratí

- Laky



zpět na obsah